PRESS - vše co bylo, je a bude v médiích:Czech Websites of Gipsy Kings

Rozhovor se slavnou romskou kapelou Gipsy Kings se uskutečnil 1.5.2004 při příležitosti jejich pražského koncertu.

Rozhovor se vedl v několika jazycích. Gipsy Kings mluvili směsicí katalánštiny a baskičtiny, kterou vydávali za romský dialekt. Anglicky hovořil jen manažér Pascal Imbert, ostatní francouzsky, a tak pomáhal tlumočník. Stejně se ale přecházelo z jednoho jazyka do druhého.

Poslední deska znamená podle vašich slov návrat ke kořenům a tradicím. Mám si to vysvětlit tak, že se nový zdroj originality pro vaši hudbu dá ještě vykřesat z toho původního neokřesaného romství?
V podstatě ano, najednou jsme cítili, že si chceme připomenout, oprášit a samozřejmě upravit styl našich dědů a otců, tak jak si jej pamatujeme z dob svého dětství, tak jak se dodneška hraje před domy na ulicích či zahradách, kdy se lidé vystaví paprskům slunce a snaží se potěšit duši vybrnkáváním na struny svých nástrojů a pohledem na malé děti, zkoušející již v útlém věku kroky flamenka. Ta nestylizovaná a syrová muzika je víc autentická, velmi originální. Dají se z ní načerpat spousty nápadů. My jsme se chtěli vyvarovat praxi předchozích alb, kdy jsme nahrávali jen ve studiu a kontaktu s realitou, o níž teď hovoříme, jsme byli na hony vzdáleni. Nyní jsme točili všechny skladby naživo, vystačili jsme si jen s akustickými nástroji a tleskáním rukou.

Jak vlastně vnímáte své kořeny, jednak jako jednotlivci, a na druhé straně jako příslušníci určitého národa, který není vždy hodnocen právě kladně. Neměli jste z tohoto důvodu někdy chuť využít své popularity a natočit třeba nějaký protest song?
Máte pravdu, že situace Romů v Evropě není moc dobrá, ale je to velmi komplikované. My své kořeny chápeme velmi osobně a rozhodně jsou v nás pevně vrostlé, tradice a zásady hodláme také předat svým dětem a doufáme, že oni je pak zase předají těm svým. Nejde jen hru na kytaru či jiný názor. Nejde jen o originalitu muziky, ale o soubor hodnot, rysů, které přetrvaly v jednotlivých rodinách věky. To je pohled osobní. A co se týče toho obecného, vždy jsme hráli romskou muziku, vždy jsme říkali a říkat budeme i nadále, že jsme Romové. Náš cíl ale není skládat protest songy, nikdy jsme se nestavěli do role někoho protestujícího. Snažíme se pozitivním příkladem, tedy naší hudbou, dát světu najevo, že i Romové mají své umělce a muzikanty. To, že Gipsy Kings jsou skvělá kapela, která může něco dát komukoli.

Znáte některou ze dvou romských kapel, jež budou dnes hrát před vámi? Obě jsou u nás velmi populární, jedna z nich dokonce nedávno získala Anděla 2004, cenu Akademie populární hudby…
Ne, bohužel jsme neslyšeli ani jednu z nich, jsme ale zvědaví. Samozřejmě víme, že i jiné romské skupiny a jiné hudební styly mohou být zajímavé a publikem velmi dobře vnímané. Jsme skutečně zvědaví!

Na jaký první nástroj jste začali hrát?
V naprosté převaze u nás všech šlo o kytaru. Tak v pěti šesti letech. V rodině zděděná záliba, koníček a snad i kumšt. Hráli naši dědové i otcové. Děti často dělají to, co odkoukají od svých rodičů. Důležité je, aby šlo o věc dobrou a aby v tom nebyli pokud možno horší. Naši rodiče byli skvělí. Jako lidé i muzikanti.

Mají ještě Gipsy Kings vůbec čas sednout si na židli před domem a poměřit síly v kytarovém prstokladu s ostatními či jen tak lelkovat a pozorovat malé holky a kluky, jak si poradí s prvními krůčky flamenka?
Ale ano a velmi často. Vždyť to nás ohromně dobíjí. Navíc už nejsme nejmladší, kdy jindy si máme prohlédnout své vnuky a vnučky, zjistit, zda ten tanec ovládají? Máme také často rodinné oslavy, a na nich to probíhá přesně v tom duchu, o němž jsme mluvili.

Která z romských tradic, tj. tradic vašich dědů, babiček či rodičů je vám tak blízká a vrytá hluboko v srdci, že ji rozhodně chcete předat i svým vnoučatům?
Těžko se o tom mluví konkrétně, je to dost osobní. Spíše jde o pochopení rodiny a její funkce jako celku. Pro nás je rodina naprosto nejdůležitější a rádi bychom, aby to tak cítili jednou i naše děti a děti jejich dětí. V předávání zkušeností a tradic z generace na generaci je největším bohatstvím. A dále také uchování si oné originality, o které jsme mluvili i v souvislosti s romskou hudbou.

Máte nějakou přípustnou neřest či spíše zálibu? Například jíte rádi? I jídlo se přece dá chápat jako jistý obřad vycházející z konkrétní kultury…
Ó, ano, jídlo je jedna z nejlepších věcí na světě! A dobře uvařenému, s vkusem naservírovanému pokrmu člověk prostě neodolá. Stejně tak, jak rádi experimentujeme v hudbě a poznáváme různé žánry, je to i s jídlem. Ochutnáme rádi cokoli, co nám voní a lahodí oku. Doufáme, že i tady něco ochutnáme, pochopitelně tradičního!